Loupak.cz - Vtipy

„Proč nepošlou na Mars kočku?”
„Protože by vypila Mléčnou dráhu.”
„A proč tam nepošlou koně?”
„Protože by odtáhl Velký vůz.”
„A proč tam nepošlou vola?”
„Tak to nevím...”
„Protože neznají tvoji adresu!”

Koupe se takhle žížala na kraji jezera. Přijde za ni slon a říká: ,,Žížalo vylez!'' Žížala se ho ptá, proč by měla vylézat, ze se koupe, ale slon si stojí za svým a znovu povídá: ,,Žížaloo, velez na chvilku.'' Tak žížala vyleze z vody a znovu se ptá: ,,Tak co chceš slone?'' Slon se na ni zadívá a povídá ji: ,, Mááš štěstí žížalo! Myslel jsem, žes mi ukradla plavky!!''

Celé České země jsou na počátku 20. let 20. století mobilizovány, všechno člověčenstvo odváděno do války. V tu dobu oznámí nemilou zprávu také řezníkovi.
„To si ze mě děláte srandu!” rozčílí se řezník. „Já a do války?! Vždyť jsem v životě nedržel žádný nebezpečný předmět v ruce!”

Maminka říká Pepíčkovi, ať se ve vaně nekouká pod vodu.
Pepa se koukne a zeptá se maminky: „Může zajet loďka do přístavu?”
Maminka řekne: „Tam smí jen tatínkův titanik.”

Nejvzácnější zlatá rybka je třicetikarátová.

Spojovatelka z Magistrátu přepojila následující telefonát hrázného ze Slapské přehrady dočasnému primátorovi Igorovi Němcovi: „Ahoj Igore, volal jsem ti na ten novej krizovej mobil od Eurotelu, ale ozval se nějaký dětský hlásek...”
„Jo, já už mobil mám, tak jsem ho dal holce.”
„Něco tu pro tebe máme...”
„Fakt? Novej hausbót?”
„Ne, 8 miliónů kubíků vody a posílaj mi sem z Lipna další.”
„Brrr, je studená?”
„Nic se neboj, v Temelíně ji trochu ohřáli. Můžu to už pustit?”
„Proboha ne, všichni jsou na dovolený, někdo ukradl povodňový stěny, a stejně je neumíme smontovat!”
„Já tu vodu ale zpátky poslat nemůžu.”
„To je fakt... Tak já honem budu shánět lidi a ty stěny. Ale kde?!”
„Zkus Bangladéš...” (smích)
„To je nápad! Pošlu do Dháky vládní letadlo. Prachy na to v 1. městské bance máme. Udržíš tu vodu do zítřka?”
„Že jseš to ty...”
„Super! A teď těm moravskejm břídilům ukážem, jak zametem s povodní! A na podzim mě navěky zvolej primátorem!”

Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi, že dostal pětku z matiky.
„Jak to?” ptá se podrážděně otec.
„Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je třikrát dva. A já jí povídám, že šest,” vypráví Pepíček.
„No, to je správně,” na to tatík.
„A pak se mě zeptala, kolik je dvakrát tři,” pokračuje Pepíček.
„A jakej je v tom, kurva, rozdíl?” rozčílí se tatík.
Pepíček pokrčí rameny: „Přesně to jsem řekl.”

Slyšeli jste o tom Britovi, kterému se za minulého režimu dostalo nezvykle vlídného přijetí?
Stačilo, aby řekl, že je příslušníkem VB.

Doktor končí prohlídku pacienta slovy: „Jediné nemůžu pochopit. Jak jste stihnul dostat se až ke mně?”

Krásný ztráty - pořad na památku vašich tchyní.